Dovolená na Jižní Moravě

V polovině května jsme s rodinou vyrazili na Jižní Moravu, kde jsme si zajistili ubytování ve vesnici Vřesovice, nedaleko Kyjova. Ubytování bylo v domě na kraji vesnice, takže sme měli absolutní klid vybavení chyty bylo dobré a děti ocenili hlavně pěkné prolézačky a dětské hřiště na zahradě.

Býčí Skála

První den po ubytování jsem rodinu vytáhl na jedinečnou akci do Moravského Krasu – návštěvu jeskyně Býčí skála . Tato jeskyně, kde bylo nalezeno jedinečné obětiště a pozůstatky Haštalské kultury se otvírá pouze několikrát do roka, takže jsem si tu možnost nechtěl nechat ujít. Původně jsem očekával, že kolem jeskyně bude malý provoz a bude zde pouze několik nadšenců (podobných jako já ), opak byl pravdou, bylo zde velmi rušno a zájem o prohlídku byl velký. Fotografie z vnitřku jeskyně naleznete zde. Pro rodiny s malými dětmi tu návštěvu moc nedoporučuji nebo jí absolvovat v teplákách a ne ve slušivém oblečení, tomu bahnu se prostě děti nevyhnou, je naprosto všude. Ale jinak zážitek je to skvělý, dostanete se do míst, kam se Marie Terezie s manželem nikdy nedostala, protože byli odvodněny až v tomto století. Ani ve veřejně přístupné části nenajdete žádné přepychové krápníky, takže prohlídka je opravdu určena spíše pro nadšence než běžné návštevníky.

Macocha a  Punkevní jeskyně

Ten samý den co  Býčí Skálu jsem navštívili i nejznámější jeskyni Moravského Krasu. nejdříve jsme se podívali ze shora do Macochy, pak se posilnili v místní restauraci a vyšli procházkou ke vstupu do Punkevní Jeskyně. měli jsme štěstí, koupili sme jedny z posledních lístků pro ten den. Pak ale chodili jen samé zahraniční výpravy a my měli smůlu a čekali a čekali a pak i tak trochu nadávali Nakonec našeho čekání, jme šli v šesti lidech, za polskou výpravou a bylo to naprosto skvělé. Díky čekání jsme mohli vidět i něco, co se normálně nevidí atím chci ještě jednou neznámému průvodci poděkovat Bohužel, se mi hned z kraje exkurze vybil foťák a tak jsou fotky dělané na mobil, nic moc, prostě smůla. Takže pohled z třetí vyhlídky, která není součástí okruhu je zde a focená pouze na mobil. cesta ze dna Macochy po podzemní říčce Punkvě, je velmi romantická, hlavně, když víte, že je pod Vámi 40m sakra studené vody Průvodce – lodivod, to ale podává tak vtipně, že není čas z toho mít strach.

Hrad Buchlov a zámek Buchlovice

Zámek Buchlovice je podle romantické pověsti dárek pro manželku majitele hradu Buchlov, ta se ovšem dostavby zámku nedožila. Nejdříve jsme navštívili zámek Buchlovice a protože nám těsně utekla prohlídka, nejdříve jsme si prošli zámecký park. Klukům sem ukázal strom Ginko, aby věděli, co to kluci ve Stínadlech měli za znak Osobně mi přišlo upořádání zámecké zahrady dost podobné zámecké zahradě v Klášterci a i styl zámku mi přišel dost podobný, ale to je asi jen můj vnitřní pocit.

Fotky z venkovních prostor hradu Buchlov jsou zde: Hrad Buchlov a fotky ze zámeckých zahrad Buchlovic jsou tu: Zámek Buchlovice. V Buchlovicích bylo větší než malé množství pávů, takže sem fotil hlavně je

Lednicko – Valtický areál

Poslední zámek, který jsme na Moravě navštívili byl zámek Lednice. Jako mnoho jiných zámků, má zavedené okruhy, aby na turistech vybral co největší množství peněz… A jako již klasicky je v interiérech zakázáno fotit, důvod moc nechápu

V Lednicích je krásná dřevěná výzdoba, nádherné samonosné dřevěné schodiště, naprosto fantastické dřevořezbami vyzdobené místnosti, prostě nádhera. Taky prý tato výzdoba byla hodně pracná a její vytvoření trvalo hodně let.  To na fotkách vyfocené není a tak se zase budete muset spokojit s fotkama z parku a okolí

Na fotkách taky uvidíte nejvyšší minaret postavený mimo muslimské země, postavený je z důvodu, že majiteli zámku již nedovolili postavit další kostel, tak postavil minaret. Zajímavé řešení problému a park je navíc navržený skvěle, takže i minaret do koncepce parku krásně zapadne. Procházka parkem je skvělá na uvedení do pohody, všude klid, krásné pohledy na rybníky a na přírodu celkově. Nejvíce se mi líbil čapí ostrov, na kterém bylo nepočítaně hníz čápů a možná i volavek, ale to nepoznám…

Kompletní sada fotek z okolí Lednice je zde: Lednice a zámecká zahrada

Slovanské hradiště v Mikulčicích

Při cestách po Uhersko Hradištsku jsme navčtívili i archeologické naleziště v Mikulčicích. nejdříve jsme si prošli výstavu a pohřebiště u kostela č. 1. paní byla velmi ochotná, přestože jsme přišli před koncem její pracovní doby. Asi jsme jí trochu překvapili, protože sme tvrdili, že Vojta ještě nechodí do školy, tak měl vstup zdarma načež sme došli k vratům u pohřebiště a Vojta přečetl nápis na vstupních dveřích

Paní průvodkyně vyprávěla zajímavě a bylo vidět, že ji to opravdu baví, to se dnes moc často nevidí. Následná procházka po areálu byla pěkná, jako bychom procházeli kolem kuchyně, kde se vaří česnečka. Důvodem byl všudepřítomný planý česnek medvědí. jen byla škoda, že vůně česneku neodháněla komáry, těch tam bylo nepočítaně a byli dost otravní. Areál jsme navštívili dva dny před slavnostním odhalením sochy Cyrila s Medotějem, takže na fotkách je pouze mramorový podstavec. je zajímavé procházet se v místech obrovského hradiště, kde v době největší slávy žilo několik tisíc lidí a to v době, kdy třeba Paříž byla jen malá vesnice na březích Seiny

Fotky z Mikulčic jsou zde: Slovanské hradiště v Mikulčicích

Zologická zahrada v Hodonínu

jeden den jsme strávili v zoologické zahradě v Hodonínu, nádherně udělaná malá, skoro by se dalo říci rodinná zahrada

nejkrásnější co tam měli, byl výběh kočkovitých šelem, od sibiřského tygra nás dělilo jen sklo, naprosto dokonalá podívaná. Skvělé byli i pavilony s papoušky a pavilon opic.

Co jsme tam nafotili, můžete vidět zde:  Zoologická zahrada Hodonín

Návštěva z Texasu

Na návštěvu přijela teta Renata se svým manželem. Již více než 40 let žije v USA a toto byla její první návštěva v ČR od doby co emigrovala.
Setkání, alespoň co mohu posoudit bylo vynikající, renata i po tolika letech mimo ČR umí perfektně česky a myslím si, že pro obě strany bylo setkání hodně zajímavé. Asi si při pobytu v ČR opravili některé představy co měli a my si na oplátku upravili zase představy o USA
Několik fotek z doby jejich pobytu v ČR a SK najdete zde

Pololetní vysvědčení

Tak první školní pololetí je za námi. Tedy přesněji za Markem a zatím pokračujeme do dalšího kola bez ztráty květinky Snad to vydrží i ve vyšších kolech…

A druhá věc, co mi přišla zajímavá, Marek se i po půl roce do školy stále těší, nevím jak pro Vás, ale pro mě je to nepochopitelné. :-) Možná na to má vliv, že Markova učitelka je mladší než ta co sem měl já a navíc se nejmenuje Smrtová

Letošní první sněhulák

Letos byl pro změnu nemocný Marek a ten sem stavěl sněhuláka s Vojtou – fotky sněhuláka jsou tady. letos měl sněhulák obzvláště krátkou životnost, asi jenom hodinu než ho někdo šikovný rozbil a celého rozdupal. Asi se někomu nelíbil, ale nového nikdo nepostavil…

Sestřina svatba a pár fotek

tak jsem se konecne dokopal k popisu toho co se odehrávalo na druhé svatbě, kterou jsem během jednoho roku navštívil. Nejdřív takových let nic a najednou se strhla nějaká epidemie, asi je něco ve vzduchu

Díky zvýšené podzimní snaze silničářů o pokládku nového asfaltu na trase karlovy Vary - Praha za každého počasí a ani sníh je nezastaví proč to dělat v létě, když můžeme v zimě sníh nechat tak krásně roztát speciálním strojem), jsme dorazily na poslední chvílku, tak honem převléknout do slavnostního a hurá na obřad!

Nebudu Vás dlouho napínat, řekli si ano, všichni jsme byli rádi a pak čekal Petra tvrdý start do manželského života. Musel prokázat sílu i obratnost a to se mu povedlo na výbornou, sestru si opravdu zaslouží

Po konci obřadu, když již všem přítomným byla dost velká zima, se vyrazilo na svatební hostinu, tam jsem byl zase pro změnu první, holt mám svoje priority :-D

Pak už se jenom jedlo, pilo, hodovalo, tancovalo a kecalo.  jediné co asi dost vadilo, bylo opravdu hnusné počasí, zima a padající sníh nikoho moc nepotěšil, hlavně ty co se ještě v noci dostávali domu po vlastní ose. A druhá věc co mi tak trochu vadila byla kapela, ne ze by byla spatná, to nepoznám , ale na můj vkus byla hodně hlasitá a chvílemi si nešlo ani popovídat aniž bychom na sebe řvali.

A tak už jenom odkaz na fotky co jsem pořídil během dne a večera: co jsem nafotil já   a fotky co udělal Vojtíšek: zajímavý pohled na “věc”

Další svatba na obzoru

Ještě jsem se pořádně nevzpamatoval z jedné svatby a již se blíží další Prý mezi prvními jsem se dozvěděl, že má sestra se bude vdávat, konečně se Petr rozhoupal a rozhodl se požádat o její ruku a hned bude dne 17. listopadu svatba.

Myslím, že největší radost z toho budou mít děti, kolika z nás se podařilo být na svatbě rodičů jinak než v pytlíku nebo břiše :-)

Obřad se bude konat ve Vlašimi na zámku přesně ve 12:00 hod.