Prodej bytu 3+1 v Lokti u Karlových var

Prodám byt 3+1 v Lokti, ulice Mírová. byt se nachází v klidné části města Loket. Nedaleko je autobusová zastávka a vlakové nádraží a co by kamenem dohodil je i obchod se smíšeným zbožím.

Byt má v místnostech plovoucí podlahy a v chodbě je položena dlažba. V kuchyni je nová kuchyňská linka s kombinovaným sporákem a myčka.

V ložnici jsou vestavěné skříně na míru přes celou stěnu a na chodbě je knihovna z masivu.

Více informací o prodeji tohoto bytu je na serveru Bez realitky  - Prodej bytu Loket

Dovolená Francie 2009

Koncem prázdnin jsme se vypravili na dovolenou do Francie, nejprve jsme měli jen pobýt u Středozemního moře v San Cyr Sur Mer, ale nakonec jsme to prokombinovali i třídenním pobytem v paříži, což se rozhodně vyplatilo

Paříž

Do Paříže, tedy na její předměstí do Torcy jsme dorazili krátce po poledni po asi 12ti hodinách cestování. Po Francii jsem nejel po dálnici a myslím si, že se to vyplatilo, hlavně v porovnání s tím, co jsem zažil na Francouzkých dálnicích  Ubytování jsem našel přes internet v hotelu Mister Bed. Torcy je poměrně nová čtvrť, kde žije spousta cizinců, tak trochu kulturní šok, přiznávám

Výhodou bylo, že se hotel nacházel u konečné stanice RER a taky na té straně Paříže, kde se nachází DisneyLand, do kterého se prodávali lístky v recepci hotelu, což taky byla výhoda, když sem viděl fronty přímo v Disneylandu. První den jsme se tedy ubytovali, došli do nedalekého carefouru nakoupit a pak sme se prošli po okolí hotelu. Okolí příjemně překvapilo, pěkné parky a zajímavé domy v moderním stylu. Poměrně příjemná čtvrť , kde se asi dá dobře bydlet, ale těžko soudit ze tří dnů co jsme tam byli.

No a druhý den vyrazili do centra Paříže. Nastudoval sem trasu, mapky dávali i na hotelu do každého pokoje, tak to byla pohoda, teoreticky… Cesta začala zakoupením jízdenek, kdy sem do automatu nacpal všechny drobné a ony mi po cca minutě ládování propadli, holt sem musel použít kreditku. Tak sem, jako ještě mnohokrát, děkoval za balíček těch plastových kartiček co jsem měl v peněžence Dál cesta probíhala v pohodě, krajina za okny příjemně ubíhala a Eifelovka, cíl naší cesty se přibližoval.

Při přestupu jsem zjistil, že nevím jak přestoupit, rotože v prostru vyznačeném turnikety nebylo kam přestoupit :-O proč mi nikdo z kamarádů neřekl, že se musí přestupovat přes turnikety? Asi sem se neptal těch správných kamarádů… A popisy jen ve francouzštině tomu taky moc nepomáhali

Pak jsme jí po výstupu z metra konečně uviděli – Eiffelova věž v celé její kráse. Překvapila, velikostí i krásou a pak frontou, co byla pod ní… Malá ukázka, jak se kroutí fronta čekatelů na výtah je tady a tady, jenže my měli štěstí a zrovna se otevřela další “noha”, tak jsme nelenili a během chvilky jsme si to vyšlapávali po schodech do prvního patra ve výšce 57m, po chvilce odpočinku a prohlídce celého patra jsme se vydali i do druhého patra ve vyšce 150m. Po prohlídce jsme se vydali k výtahu, ale množství snad tisícovky lidí čekajících na výtah, sme se rozhodli, že trávit dovolenou ve frontě se nikomu nechce. jen jako pro zajímavost – kdybych si vyjel do nejvyšího patra, jsem skoro na urovni nadmořské výšky bytu v Lokti – asi 310metrů nad mořem. Pár fotografií co šlo z eifelovky vidět je tu – Rozhled z Eiffelovy věže. Mimochodem, vybrali byste si vy takové povolání?

Dále jsme se po Paříži pohybovali pěšky. Nedaleko Eiffelovky jsme se v jedné uličce najedli v čínské restauraci, byl to jeden z nejlepších obědů, co jsem ve Francii jedl.

Čhvilku jsme se potulovali uličkama, odpočinuli si ve stínu kostela St. Jean v ulici Rue de Grenelle a pak kolem Invalidovny, kde je v malém parčíku socha markýze Sébastien Le Prestre de Vauban – ten ornament pod ním na podstavci není kytka, ale způsob opevnění, které vymyslel Dále pak lehkou chůzí okolo ministerstva zahraničních věcí, podél Seiny až k Louvre. A tam jsem se opravdu těšil a těšil sem se až moc…

Louvre

Okolí Louvru je vyfoceno zde, i s tou slavnou skleněnou pyramidou. První co mě dostalo, byla záliba francouzů ve frontách, došel sem k prázdné pokladně a přitom neprošel připravenýma zábranama pro vystání fronty a ta slečna u pokladny mi nechtěla prodat lístky, protože sem to obešel, fakt mi dlouho trvalo, než sem to pochopil naštěstí její kolega u vedlejšího okénka používal u práce hlavu a lístky nám prodal…

V Louvre jsme nejdříve zabloudili do komnat Napoleona III, luxus a přepych, jen sem ještě nevěděl, že se zákaz fotografování nebere tak vážně, tak jsou fotky opravdu nekvalitní. Ale snad bude patrné, že se vše odehrávalo v červeno-zlaté kombinaci. Vojta se zase přesvědčil, že i když to tak nevypadá, na nic se nemá šahat, protože to spustí alarm Fotky z této části paláce jsou zde – Komnaty Napoleona III. Po prohlídce komnat naše kroky směřovali k Moně Lise, což bylo to zklamání.  Za sklem, daleko od lidí a všude spousta překážejících čumilů a když sem si chtěl dát děti na ramena, aby něco viděli, tak mi to ochranka zakázala. žádná fotka nevyšla dobře

Co vyšlo dobře, byli třeba fotky Venuše  Milétské, třeba z této strany jí nefotil nikdo, jen já… Taky u Chamurapiho zákoníku prakticky nikdo nebyl a to mi připadá skoro důležitější než usmívající se Líza. Taky sem té samoty využil a šáhl si na něj

Celkově byla Egyptská expozice ze všeho nejlepší a při její prohlídce kluci dost ožili, vidět sarkofágy a spoustu historických památek, které znají jen z knih na vlastní oči je dost povzbudilo

Co při prohlídce příjemně překvapilo, bylo ohromné množství nádherných soch, moje favoritka je Dáma za závojem, opravdu to vypadá, že ten závoj stačí jen nadzvednout. Další sochy najdete tady.

A co mě v Louvre zklamalo? Že restaurace, která má do pěti, mi už v 16:40 nic neprodá, protože v 17:00 zavírá, to bylo opravdu takové zvláštní, bohužel ve Francii asi normální

Disney Land Paříž

Další celý den byl vyhrazen pro Disneyland. Doporučuji všem, aby nekupovali zvýhodněné lístky do dvou parků najednou, prakticky se za jeden den nedá stihnout ani jeden park, možná někdy mimo hlavní sezonu, ale v srpnu určitě ne. my za celý den nestihli projít ani Disneyland.

První dojem z příjezdu byl, nejprve – to tam k tomu opravdu vede dvouproudá dálnice? Ano vede a tak trochu nestíhá to množství aut a druhý pocit – vítejte v blázinci!

První atrakci, kterou jsme prošli byla ponorka Nautilus, pro úspěch sme si jí prošli dvakrát A pak hurá na autíčka, kde si kluci pěkně zařídili, tedy poté, co vystáli asi dvacetiminutovou frontu. Pomalu sem získával pocit, že když francouzi nemůžou na něco stát frontu, tak je to ani nebaví

Ale musím ocenit, že všechno bylo pěkně udělané a hezky tématické. Prohlédli jsme si ostrov pirátů, prošli Robinsonův strom (?) a pak po prohlídce westernového městečka s přístavištěm parníku Mark Twain zamířili do strašidelného domu. Strašidelný dům překvapil a to příjemně (strašidelně), některé akrakce byli dost promyšlené a skvěle provedené. Vzhledem k tomu, že se nesmělo fotit s bleskem a vozíčky chviku nepostáli, moc fotek nevyšlo, ale zpívající hlavy u pomníků se opravdu povedli! A závěrečná přestřelka mrtvých kovbojů a šerifa se taky hodně líbila, tuhle atrakci každému doporučuji.

Prohlídka zámku Šípkové Růženky, který je ve středu parku a je nejvýraznější dominantou byla celkem rychlá, moc ke koukání tam není. Nahlédnutí do podzemí, kde je spící drak, je rozhodně zajímavější. Tedy on není spící, hýbe se a vypouští kouř a to poměrně realisticky. Dokonce jsou tam i okousané kosti vedle jeho hlavy Pak už jen prohlídka bludiště Červené královny s posezením na jejím trůnu, projížďka vláčkem po pohádkové zemi a napjaté čekání na slavnostní průvod postaviček z filmů Walta Disneye.

jestli jste si do teď mysleli, že nemůže být už nic co by Vás překvapilo, tak se budete divit. na průvod sme čekali sakra dlouho, asi 45 minut a když to začalo, tak si říkáte, že je to blbost – prostě spousta alegorických vozů jak na svátek práce s panďulákama z pohádek, ale pak vás nadšení davu tak strhne, že je to až neuvěřitelné.  A to jsem pozoroval u všech kolem nás, jak malých tak velkých

San Cyr sur Mer

Po přejezdu po francouzkých dálnicích k moři, což zabralo celou sobotu, sme se ubytovali v pěkném privátě. Bohužel inzerovaných 700m od moře bylo pravdivých, ale na pláž to bylo mnohem dál… Poučení pro příště I když procházka nádherně vyzdobenýma ulicema je příjemná, obsolvovat do dvakrát denně je už poměrně nuda, kterou jsme si zpestřovali “lovem” ještěrek, kdo uviděl cestou nejvíce ještěrek vyhrál

Fotografie ze San-Cyr sur Mer jsou zde, zajímavý je dá se říci začátek Alp, takzvaný skok lva, v detailu je tam ten lev trochu vidět. Cestou v podvečer zpátky od moře, jsem si všiml jednoho stromu, kolem kterého létalo několik velkých motýlů, asi nějací lišajové, pohybovali se dost rychle, tak se mi z asi 30ti snímků povedl prakticky jen tento: Lišaj saje nektar. Kdo bude vědět co to je za motýla, ať mě poučí, díky

A jaká byla nevýhoda, že jsme přijeli prakticky na vesnici? V sobotu jsem nakoupil jídlo pouze v McDonaldu, což sem přičítal pozdní hodině příjezdu, kdy sem šel “lovit” něco k jídlu až v osm večer. neděle fakt byla kritická, pomocí GPS jsem dojel do nejbližšího Cerrefouru a projížděl prázdným podzemním parkovištěm, nebyl to moc příjemný pocit, naštěstí nás tam takhle bloudilo více. nebudu Vás dlouho napínat, ale v neděli byli všechny obchody zavřené! Nechápal sem, ale takto vypadá francouzký kapitalismus v praxi Po najetí cca 50km, jsem našel obchod nějakého opravdu zlého kapitalisty, který měl otevřeno, pravděpodobně vykořisťoval jen sám sebe

Toulon

Město kam jsem se chtěl podívat, protože tam je největší francouzký vojenský přístav, ale opět moc nepotěšilo. Je to opravdu přístavní město, takže přehršel sexshopů ocení námořníci, ja na rodinném výletu moc ne Navíc v přístavu ani nebyla zakotvená žádná pořádná loď. Pár fotek z Toulonu je zde.

Naštěstí se tam nachází Námořní muzeum, tak jsme většinu času strávili tam. V muzeu je spousta modelů lodí, ukázky lodního vybavení a když porovnáte svojí GPSku s tou lodní navigací, je vidět, že doba fakt pokročila. největším lákadlem byl kapitánský můstek z obchodní lodi, prý bylo vynikající pozorovat, jak se každému při jeho spatření rozzářili oči a jak se pak projevilo zklamaní, když dotyčný (třeba jako já) zjistil, že se na to nesmí šahat.

A mimochodem, ve zdejší restauraci na nábřeží jsme měli nejhorší oběd z celého pobytu, navíc bylo zajímavé sledovat personál, přesněji jednu číšnici, která pravidelně zapomínala co si kdo objednal…

Avignon

Náš poslední výlet během dovolené směřoval do Avignonu, bývalém sídle vzdoropapežů a taky místo, kde se vzdělával český otec vlasti Karel IV. A jasně, každý ví, že je tam pozůstatek slavného Avignonského mostu Dá se zakoupit zvýhodněné vstupné na most a do Papežského paláce, které se dost vyplatí, takže doporučuji využít.

Ovšem nejen návštěva těchto dvou nejvýznamějších památek je možna v Avignonu, hned při příjezdu zaujmou mohutné hradby, kterými je střed města obehnán. Jsou ovšem v poměrně dozolátním stavu, takže spousta věží jsou vlastně jen torza. V některých částech hradeb jsou funkční pozůstatky zavodňovacícho systému, volně přístupné a průchozí. Pohyb tam mi ale přišel poměrně nebezpečný, protože se nikde nesvítilo a zábradlí bylo poměrně mizerné. Co však bylo poměrně pěkně provedené, byl turistický systém, kde na hlavních tazích turistů bylo v pravidelných rozestupech napsáno kudy a kam, v bočních uličkách se to ovšem nekonalo. Takže při běhu v bouřce pro auto, sem tak trochu bloudil, na druhou stranu procházet se prakticky sám v ulicích Avignonu to se taky nepovede každému, jen škoda, že sem sebou neměl foťák, protože sem viděl spoustu zajímavých zákoutí a pěkných domů Co jsem všaknejen v Avignonu proklínal – sypání chodníků pískem, stále se ještě nemohu rozhodnout, zda je horší, když nám v Paříži vítr hnal do očí oblaka pískového prachu nebo zda je více k naštvání mokrý písek, který nejde vyklepat z bot.

Zajímavá byla návštěva Papežského paláce. Prohlídka je zahájena vbývalé pokladnici, kde se dozvíte, že původní (o hodně menší) pokladnice s falešnou podlahou, kde bylo ještě jedno patro, nestačila a tak se v té velké místnosti kupili peníze z vybraných daní až ke stropu, který byl ve výšce odhadem 7m.

Palác je opravdu rozlehlý a byl poměrně často přestavován a rozšiřován, třeba původní přijímací sál, kde papaže navšťevovali delegace neměl žádná okna a jediný papež v té místnosti seděl, on ten papaž byl prakticky ve vězení. Jinak “díky ” revolucím se na většině francouzkých památek není moc na co koukat, protože to bylo buď rozbito nebo rozkradeno, takže skoro nikde nemůžete čekat takovou výzdobu jako na našich, českých, hradech a zámcích. Ale i prázdné ty místnosti a celý palác vypadají impozantně a působí svou výzdobou a mohutností i přes ty uplynulá staletí. Škoda jen, že naši návštěvu Avignonu ukončila dost silná bouřka.

Tak to je všechno o Francii, jen pár postřehů. Když sem poprvé kupoval benzín a musel sem do stojanu nejdříve nacpat kartu, zadat PIN a pak tankovat, tak to byl zážitek, protože návod byl ve francouzštině. Na druhou stranu jsem pak mohl poradit jiným čechům, když při tankování přijeli k stojanu co já z druhé strany, náhoda, ale asi sem je potěšil Na druhou stranu mi tento systém tankování přišel rozumný a skvěle se tím zabrání odjezdu bez zaplacení.

Ono s kartama to bylo celkem zajímavé, za celou dobu jsem nepochopil systém, jak mýtné brány akceptovaly moje bankovní karty. Prakticky u každého mýta jsem měl v klíně vysypané všechny karty a s tím automatem hrál mariáš

Jak sem se těšil na skvělé jídlo, tak to jsem byl taky zklamaný, nebyli jsme v žádné extra super restauraci, ale vybírali takový lepší průměr a fakt nejlepší jídlo jsem jedl u číňanů, to se francouzi moc nepochlapili, na druhou stranu jsem v okamžiku, kdy se číšník ani nesnažil mi porozumět, zvedal a odcházel jinam. Tím třeba překvapila číšnice v Avignonu, která přivedla kamarádku, která mi rozuměla a přeložila jí to do mateřštiny.

A poslední a to hlavní  - ženský nebudu Vám nic nalhávat, nic moc Hezký holky byli snad všechny turistky a nejhezčí holky a ženský co jsem potkal mluvili česky

ps. A opravdu se nebyl v žádné jeskyni , tak snad příště, i když v těch rekordních horkách co sme tam byli bych to velmi ocenil.

Dovolená na Jižní Moravě

V polovině května jsme s rodinou vyrazili na Jižní Moravu, kde jsme si zajistili ubytování ve vesnici Vřesovice, nedaleko Kyjova. Ubytování bylo v domě na kraji vesnice, takže sme měli absolutní klid vybavení chyty bylo dobré a děti ocenili hlavně pěkné prolézačky a dětské hřiště na zahradě.

Býčí Skála

První den po ubytování jsem rodinu vytáhl na jedinečnou akci do Moravského Krasu – návštěvu jeskyně Býčí skála . Tato jeskyně, kde bylo nalezeno jedinečné obětiště a pozůstatky Haštalské kultury se otvírá pouze několikrát do roka, takže jsem si tu možnost nechtěl nechat ujít. Původně jsem očekával, že kolem jeskyně bude malý provoz a bude zde pouze několik nadšenců (podobných jako já ), opak byl pravdou, bylo zde velmi rušno a zájem o prohlídku byl velký. Fotografie z vnitřku jeskyně naleznete zde. Pro rodiny s malými dětmi tu návštěvu moc nedoporučuji nebo jí absolvovat v teplákách a ne ve slušivém oblečení, tomu bahnu se prostě děti nevyhnou, je naprosto všude. Ale jinak zážitek je to skvělý, dostanete se do míst, kam se Marie Terezie s manželem nikdy nedostala, protože byli odvodněny až v tomto století. Ani ve veřejně přístupné části nenajdete žádné přepychové krápníky, takže prohlídka je opravdu určena spíše pro nadšence než běžné návštevníky.

Macocha a  Punkevní jeskyně

Ten samý den co  Býčí Skálu jsem navštívili i nejznámější jeskyni Moravského Krasu. nejdříve jsme se podívali ze shora do Macochy, pak se posilnili v místní restauraci a vyšli procházkou ke vstupu do Punkevní Jeskyně. měli jsme štěstí, koupili sme jedny z posledních lístků pro ten den. Pak ale chodili jen samé zahraniční výpravy a my měli smůlu a čekali a čekali a pak i tak trochu nadávali Nakonec našeho čekání, jme šli v šesti lidech, za polskou výpravou a bylo to naprosto skvělé. Díky čekání jsme mohli vidět i něco, co se normálně nevidí atím chci ještě jednou neznámému průvodci poděkovat Bohužel, se mi hned z kraje exkurze vybil foťák a tak jsou fotky dělané na mobil, nic moc, prostě smůla. Takže pohled z třetí vyhlídky, která není součástí okruhu je zde a focená pouze na mobil. cesta ze dna Macochy po podzemní říčce Punkvě, je velmi romantická, hlavně, když víte, že je pod Vámi 40m sakra studené vody Průvodce – lodivod, to ale podává tak vtipně, že není čas z toho mít strach.

Hrad Buchlov a zámek Buchlovice

Zámek Buchlovice je podle romantické pověsti dárek pro manželku majitele hradu Buchlov, ta se ovšem dostavby zámku nedožila. Nejdříve jsme navštívili zámek Buchlovice a protože nám těsně utekla prohlídka, nejdříve jsme si prošli zámecký park. Klukům sem ukázal strom Ginko, aby věděli, co to kluci ve Stínadlech měli za znak Osobně mi přišlo upořádání zámecké zahrady dost podobné zámecké zahradě v Klášterci a i styl zámku mi přišel dost podobný, ale to je asi jen můj vnitřní pocit.

Fotky z venkovních prostor hradu Buchlov jsou zde: Hrad Buchlov a fotky ze zámeckých zahrad Buchlovic jsou tu: Zámek Buchlovice. V Buchlovicích bylo větší než malé množství pávů, takže sem fotil hlavně je

Lednicko – Valtický areál

Poslední zámek, který jsme na Moravě navštívili byl zámek Lednice. Jako mnoho jiných zámků, má zavedené okruhy, aby na turistech vybral co největší množství peněz… A jako již klasicky je v interiérech zakázáno fotit, důvod moc nechápu

V Lednicích je krásná dřevěná výzdoba, nádherné samonosné dřevěné schodiště, naprosto fantastické dřevořezbami vyzdobené místnosti, prostě nádhera. Taky prý tato výzdoba byla hodně pracná a její vytvoření trvalo hodně let.  To na fotkách vyfocené není a tak se zase budete muset spokojit s fotkama z parku a okolí

Na fotkách taky uvidíte nejvyšší minaret postavený mimo muslimské země, postavený je z důvodu, že majiteli zámku již nedovolili postavit další kostel, tak postavil minaret. Zajímavé řešení problému a park je navíc navržený skvěle, takže i minaret do koncepce parku krásně zapadne. Procházka parkem je skvělá na uvedení do pohody, všude klid, krásné pohledy na rybníky a na přírodu celkově. Nejvíce se mi líbil čapí ostrov, na kterém bylo nepočítaně hníz čápů a možná i volavek, ale to nepoznám…

Kompletní sada fotek z okolí Lednice je zde: Lednice a zámecká zahrada

Slovanské hradiště v Mikulčicích

Při cestách po Uhersko Hradištsku jsme navčtívili i archeologické naleziště v Mikulčicích. nejdříve jsme si prošli výstavu a pohřebiště u kostela č. 1. paní byla velmi ochotná, přestože jsme přišli před koncem její pracovní doby. Asi jsme jí trochu překvapili, protože sme tvrdili, že Vojta ještě nechodí do školy, tak měl vstup zdarma načež sme došli k vratům u pohřebiště a Vojta přečetl nápis na vstupních dveřích

Paní průvodkyně vyprávěla zajímavě a bylo vidět, že ji to opravdu baví, to se dnes moc často nevidí. Následná procházka po areálu byla pěkná, jako bychom procházeli kolem kuchyně, kde se vaří česnečka. Důvodem byl všudepřítomný planý česnek medvědí. jen byla škoda, že vůně česneku neodháněla komáry, těch tam bylo nepočítaně a byli dost otravní. Areál jsme navštívili dva dny před slavnostním odhalením sochy Cyrila s Medotějem, takže na fotkách je pouze mramorový podstavec. je zajímavé procházet se v místech obrovského hradiště, kde v době největší slávy žilo několik tisíc lidí a to v době, kdy třeba Paříž byla jen malá vesnice na březích Seiny

Fotky z Mikulčic jsou zde: Slovanské hradiště v Mikulčicích

Zologická zahrada v Hodonínu

jeden den jsme strávili v zoologické zahradě v Hodonínu, nádherně udělaná malá, skoro by se dalo říci rodinná zahrada

nejkrásnější co tam měli, byl výběh kočkovitých šelem, od sibiřského tygra nás dělilo jen sklo, naprosto dokonalá podívaná. Skvělé byli i pavilony s papoušky a pavilon opic.

Co jsme tam nafotili, můžete vidět zde:  Zoologická zahrada Hodonín

Driver Ma-620.sys download

Pro majitele infračerveného portu MA – 602 ve verzi pro USb je velký problém najít na internetu potřebné ovladače, firma mobile action již asi 3krát předělala web a staré ovladače prostě nevede. Po několika hodinovém pátrání na internetu jsem ovladače nikde nenašel, tak sem musel začít hledat instalační CD.
Takže tady ho máte ovladač Ma-620.sys ke stažení.
Driver for MA-602 download here

Chorvatsko a Slovinsko 2008

Stejně jako loni jme nakonec vyrazili do Chorvatska a letoviska Kanegra. Cestu popisovat nebudu, snad jen ve stručnosti

Hned po přejezdu státní hranice s Německem začalo pěkně pršet a než jsme dojeli do Mnichova, byla pěkná bouřka. Ta bouřka nás doprovázela dále až do Rakouska a teprve když jsme minuli Salcburk, konečně přestala. Po přespání na našem “oblíbeném” parkovišti, jsme se plynule zařadili do kolony stojících aut. Pokud máte odvahu, doporučuji jet co největší část cesty po Rakousku ne po dálnici, ale po silnicích první třídy, krásná krajina, prázdné silnice bez provozu, možnost zastavit kde chcete a najíst se, prostě pohoda. Můj nejsilnější zážitek z rakouské dálnice je sprint s jedním dítětem v náruči a druhým taženým za ruku mezi rozjíždějící se kolonou aut, ta kolona stála asi hodinu a mi se vydali na procházku. Auto mi samozřejmně stálo v “nejrychlejším” pruhu, takže jsem musel dva pruhy přeběhnout. Již tuším jak se cítí závodníci při startu 24hodin LeMans

Jak jsem psal, opět jsme byli v bungalovu v Kanegře, několik fotek z místa je zde. Jídlo a ostatní služby byli na stejné (skvělé) kvalitě jako loni, takže si přečtěte loňský zápisek a víte jaké to bylo Jen bych byl rád, kdyby šlo nějakým způsobem omezit množství německých turistů. Ale jak jsem zjišťoval, je to celosvětový problém. Možná důležitější než globální oteplování Mimochodem chápete nekdo proč lidem vadí teplo? Všichni jezdí o dovolené na jih k moři, ale oteplování se jim nelíbí…

Protože nebylo zrovna ideální počasí, které by přálo opalovačům, což stejně nejsme , byl čas na výlety po okolí.

Protože mně z neznámých důvodů přitahují jeskyně, tak i letos jsem si naplánoval výlet po krasových jeskyních. Nakonec vyhrála Postojna jeskyně, jednen z nejkrásnějších krasových komplexů ve Slovinsku. Prohlídka jeskyně byla skvělá, nejdříve se jelo vláčkem do hlubin jeskyně a pak byla prohlídková trasa pěšky cca 2-3km. Prohlídka byla dost rychlá na můj vkus, naštěstí se nemusel dodržovat zákaz focení a filmování (nebo alespoň nikdo za to nenadával). Fotky z Postojné jeskyně a okolí najdete zde – Postojna jama. Po trase byla spousta úžasných krasových jevů, některé jsem se pokusil vyfotit a občas se to i povedlo . Návrat byl opět vláčkem po prohlídce koncertního sálu jeskyním komplexem se zajímavě nasvícenými stalagmity. Vjezd do jeskyně, kde mizí řeka v podzemí je fantastický, jen majitelé brýlý to moc neocení, změna teplot a vlhkosti je dost velká a vše je najednou v mlze.
Další zajímavostí, kderou jsem při čtení o jeskynním komplexu Postojných jeskyní objevil, byl Predjamský hrad. Na fotkách to vypadalo úžasně, dá se říci, že až kýčovitě. Hrad se nachází asi 10km od Podstojných jeskyní ale jedná se o stejný jeskynní komplex. Jedná se o hrad postavený před ústí jeskyně, pro středověk skvěle zařízená obrana.
Hrad je postupně opravován a vybavován sbírkami, dost místností je prázdných, ale to vůbec neubírá hradu na velkoleposti, i když není nijak velký, tak je vnitřek hradu poměrně komplikovaný, právě z důvodů obrany. K obraně hradu se váže pověst o rytíři Erasmovi, který zabil despotu a sám se dal na zboj, ovšem jako Jánošík bohatým bral, aby chudým dával. Erasmus se skrýval na Predjamském hradě celý rok, než byl zabit kvůli zradě – zasypala ho skála, když šel na záchod. Na fotkách je ta pověstmi opředená místnost v pravé horní části jako samostatný objekt. V jeskyních bylo schováno vše, mimo standarního vybavení také konírna a psírna. A nesmí chybět důmyslné opevnění, umožňující obráncům pomalu ustupovat do jeskynního komlexu a v nouzi nejvyšší utéci jeskyněmi na svobodu. Fotografie Predjamského hradu z interiéru a exteriétu jsou zde – Predjamský hrad, fakt skvělá romantika, jen na můj vkus je v některých místnostech až moc vlhko a na chodbách je většinou mech a řasy. Na druhou stranu to má i výhodu, obyvatelé nikdy netrpěli žízní a voda byla zachytávána do kamenných sudů. Vodu jsem ochutnal a byla fakt dobrá, ani mi nepřišla moc minerální
Další výlet, který jsme podnikli byl do Puly – podívat se na zbytky římského kolosea. Cesta přes celou Istrii byla poměrně nudná a v Pule se nám povedlo zaparkovat hned vedle Kolosea. Koloseum bylo pěkné, ale Pula bylo zklamání, tak nějak mi připomínala Pula Benešov – malé historické centrum a kolem socialistická výstavba Fotky z Puly najdete tady – Koloseum v Pule, areálu jsme nebyli, za vstupné mi to nestálo a těžko bych uviděl více než z venku.
Pak však přišel zlatý hřeb cesty z Puly zpět do Kanegry! Vesnička Bale příjemně překvapila, pokud cestujete do Puly, dejte na mou radu: Zapíchněte to v bale, projděte se uličkama, pak si dejte víno a něco k jídlu a až budete skvěle odpočatí, jeďte zpátky a Pule se vyhněte
Bale je skvělá vesnička se spoustou křivolakých a úzkých uliček a to bez turistů! Nevím, jestli jsme měli štěstí nebo je to normální stav, ale v městečku byla pohodová, skoro se dá říci ospalá atmosféra. Místní normálně seděli u stolků, turistům (tedy nám) nic nevnucovali, uličkama pobíhali děti a psy, fakt pohoda a klídek, jak kdyby v Chorvatsku nebyl jedinný turista. Dokonce se nám podařilo v těch uličkách zabloudit a některá místa jsme viděli dvakrát, což ovšem vůbec nebylo na škodu. Fotky z městečka Bale jsou zde – Bale – oáza klidu.
A na závěr ještě pár fotek z Umagu, poslední den dovolené jsme navštívili místní mořský svět a byli jsme, opět, mile překvapeni kvalitou. na těch fotkách to asi není moc poznat, ale bylo to pěkné. Možná i zajímavější než mořský svět v Praze na Výstavišti, asi to bude tím, že v Umagu ty potvůrky mohou přímo lovit z moře? Pár fotek je zde – Mořský svět Umag

Zemětřesení v Lokti

Tak už jsem to konečně také pocítil na vlastní tělo! To si tak ležím v postely a najednou se v 9:40 země poměrně dost otřásla. A to jsem v té posteli ležel úplně sám

Nejdříve to trošku hodně hluboko zahučelo a pak se tak na vteřinu, možná dvě, všechno zaklepalo a lehce zadrnčela okenní tabule, takže nic moc. Naštěstí…