Dovolená na Jižní Moravě

V polovině května jsme s rodinou vyrazili na Jižní Moravu, kde jsme si zajistili ubytování ve vesnici Vřesovice, nedaleko Kyjova. Ubytování bylo v domě na kraji vesnice, takže sme měli absolutní klid vybavení chyty bylo dobré a děti ocenili hlavně pěkné prolézačky a dětské hřiště na zahradě.

Býčí Skála

První den po ubytování jsem rodinu vytáhl na jedinečnou akci do Moravského Krasu – návštěvu jeskyně Býčí skála . Tato jeskyně, kde bylo nalezeno jedinečné obětiště a pozůstatky Haštalské kultury se otvírá pouze několikrát do roka, takže jsem si tu možnost nechtěl nechat ujít. Původně jsem očekával, že kolem jeskyně bude malý provoz a bude zde pouze několik nadšenců (podobných jako já ), opak byl pravdou, bylo zde velmi rušno a zájem o prohlídku byl velký. Fotografie z vnitřku jeskyně naleznete zde. Pro rodiny s malými dětmi tu návštěvu moc nedoporučuji nebo jí absolvovat v teplákách a ne ve slušivém oblečení, tomu bahnu se prostě děti nevyhnou, je naprosto všude. Ale jinak zážitek je to skvělý, dostanete se do míst, kam se Marie Terezie s manželem nikdy nedostala, protože byli odvodněny až v tomto století. Ani ve veřejně přístupné části nenajdete žádné přepychové krápníky, takže prohlídka je opravdu určena spíše pro nadšence než běžné návštevníky.

Macocha a  Punkevní jeskyně

Ten samý den co  Býčí Skálu jsem navštívili i nejznámější jeskyni Moravského Krasu. nejdříve jsme se podívali ze shora do Macochy, pak se posilnili v místní restauraci a vyšli procházkou ke vstupu do Punkevní Jeskyně. měli jsme štěstí, koupili sme jedny z posledních lístků pro ten den. Pak ale chodili jen samé zahraniční výpravy a my měli smůlu a čekali a čekali a pak i tak trochu nadávali Nakonec našeho čekání, jme šli v šesti lidech, za polskou výpravou a bylo to naprosto skvělé. Díky čekání jsme mohli vidět i něco, co se normálně nevidí atím chci ještě jednou neznámému průvodci poděkovat Bohužel, se mi hned z kraje exkurze vybil foťák a tak jsou fotky dělané na mobil, nic moc, prostě smůla. Takže pohled z třetí vyhlídky, která není součástí okruhu je zde a focená pouze na mobil. cesta ze dna Macochy po podzemní říčce Punkvě, je velmi romantická, hlavně, když víte, že je pod Vámi 40m sakra studené vody Průvodce – lodivod, to ale podává tak vtipně, že není čas z toho mít strach.

Hrad Buchlov a zámek Buchlovice

Zámek Buchlovice je podle romantické pověsti dárek pro manželku majitele hradu Buchlov, ta se ovšem dostavby zámku nedožila. Nejdříve jsme navštívili zámek Buchlovice a protože nám těsně utekla prohlídka, nejdříve jsme si prošli zámecký park. Klukům sem ukázal strom Ginko, aby věděli, co to kluci ve Stínadlech měli za znak Osobně mi přišlo upořádání zámecké zahrady dost podobné zámecké zahradě v Klášterci a i styl zámku mi přišel dost podobný, ale to je asi jen můj vnitřní pocit.

Fotky z venkovních prostor hradu Buchlov jsou zde: Hrad Buchlov a fotky ze zámeckých zahrad Buchlovic jsou tu: Zámek Buchlovice. V Buchlovicích bylo větší než malé množství pávů, takže sem fotil hlavně je

Lednicko – Valtický areál

Poslední zámek, který jsme na Moravě navštívili byl zámek Lednice. Jako mnoho jiných zámků, má zavedené okruhy, aby na turistech vybral co největší množství peněz… A jako již klasicky je v interiérech zakázáno fotit, důvod moc nechápu

V Lednicích je krásná dřevěná výzdoba, nádherné samonosné dřevěné schodiště, naprosto fantastické dřevořezbami vyzdobené místnosti, prostě nádhera. Taky prý tato výzdoba byla hodně pracná a její vytvoření trvalo hodně let.  To na fotkách vyfocené není a tak se zase budete muset spokojit s fotkama z parku a okolí

Na fotkách taky uvidíte nejvyšší minaret postavený mimo muslimské země, postavený je z důvodu, že majiteli zámku již nedovolili postavit další kostel, tak postavil minaret. Zajímavé řešení problému a park je navíc navržený skvěle, takže i minaret do koncepce parku krásně zapadne. Procházka parkem je skvělá na uvedení do pohody, všude klid, krásné pohledy na rybníky a na přírodu celkově. Nejvíce se mi líbil čapí ostrov, na kterém bylo nepočítaně hníz čápů a možná i volavek, ale to nepoznám…

Kompletní sada fotek z okolí Lednice je zde: Lednice a zámecká zahrada

Slovanské hradiště v Mikulčicích

Při cestách po Uhersko Hradištsku jsme navčtívili i archeologické naleziště v Mikulčicích. nejdříve jsme si prošli výstavu a pohřebiště u kostela č. 1. paní byla velmi ochotná, přestože jsme přišli před koncem její pracovní doby. Asi jsme jí trochu překvapili, protože sme tvrdili, že Vojta ještě nechodí do školy, tak měl vstup zdarma načež sme došli k vratům u pohřebiště a Vojta přečetl nápis na vstupních dveřích

Paní průvodkyně vyprávěla zajímavě a bylo vidět, že ji to opravdu baví, to se dnes moc často nevidí. Následná procházka po areálu byla pěkná, jako bychom procházeli kolem kuchyně, kde se vaří česnečka. Důvodem byl všudepřítomný planý česnek medvědí. jen byla škoda, že vůně česneku neodháněla komáry, těch tam bylo nepočítaně a byli dost otravní. Areál jsme navštívili dva dny před slavnostním odhalením sochy Cyrila s Medotějem, takže na fotkách je pouze mramorový podstavec. je zajímavé procházet se v místech obrovského hradiště, kde v době největší slávy žilo několik tisíc lidí a to v době, kdy třeba Paříž byla jen malá vesnice na březích Seiny

Fotky z Mikulčic jsou zde: Slovanské hradiště v Mikulčicích

Zologická zahrada v Hodonínu

jeden den jsme strávili v zoologické zahradě v Hodonínu, nádherně udělaná malá, skoro by se dalo říci rodinná zahrada

nejkrásnější co tam měli, byl výběh kočkovitých šelem, od sibiřského tygra nás dělilo jen sklo, naprosto dokonalá podívaná. Skvělé byli i pavilony s papoušky a pavilon opic.

Co jsme tam nafotili, můžete vidět zde:  Zoologická zahrada Hodonín

Chorvatsko a Slovinsko 2008

Stejně jako loni jme nakonec vyrazili do Chorvatska a letoviska Kanegra. Cestu popisovat nebudu, snad jen ve stručnosti

Hned po přejezdu státní hranice s Německem začalo pěkně pršet a než jsme dojeli do Mnichova, byla pěkná bouřka. Ta bouřka nás doprovázela dále až do Rakouska a teprve když jsme minuli Salcburk, konečně přestala. Po přespání na našem “oblíbeném” parkovišti, jsme se plynule zařadili do kolony stojících aut. Pokud máte odvahu, doporučuji jet co největší část cesty po Rakousku ne po dálnici, ale po silnicích první třídy, krásná krajina, prázdné silnice bez provozu, možnost zastavit kde chcete a najíst se, prostě pohoda. Můj nejsilnější zážitek z rakouské dálnice je sprint s jedním dítětem v náruči a druhým taženým za ruku mezi rozjíždějící se kolonou aut, ta kolona stála asi hodinu a mi se vydali na procházku. Auto mi samozřejmně stálo v “nejrychlejším” pruhu, takže jsem musel dva pruhy přeběhnout. Již tuším jak se cítí závodníci při startu 24hodin LeMans

Jak jsem psal, opět jsme byli v bungalovu v Kanegře, několik fotek z místa je zde. Jídlo a ostatní služby byli na stejné (skvělé) kvalitě jako loni, takže si přečtěte loňský zápisek a víte jaké to bylo Jen bych byl rád, kdyby šlo nějakým způsobem omezit množství německých turistů. Ale jak jsem zjišťoval, je to celosvětový problém. Možná důležitější než globální oteplování Mimochodem chápete nekdo proč lidem vadí teplo? Všichni jezdí o dovolené na jih k moři, ale oteplování se jim nelíbí…

Protože nebylo zrovna ideální počasí, které by přálo opalovačům, což stejně nejsme , byl čas na výlety po okolí.

Protože mně z neznámých důvodů přitahují jeskyně, tak i letos jsem si naplánoval výlet po krasových jeskyních. Nakonec vyhrála Postojna jeskyně, jednen z nejkrásnějších krasových komplexů ve Slovinsku. Prohlídka jeskyně byla skvělá, nejdříve se jelo vláčkem do hlubin jeskyně a pak byla prohlídková trasa pěšky cca 2-3km. Prohlídka byla dost rychlá na můj vkus, naštěstí se nemusel dodržovat zákaz focení a filmování (nebo alespoň nikdo za to nenadával). Fotky z Postojné jeskyně a okolí najdete zde – Postojna jama. Po trase byla spousta úžasných krasových jevů, některé jsem se pokusil vyfotit a občas se to i povedlo . Návrat byl opět vláčkem po prohlídce koncertního sálu jeskyním komplexem se zajímavě nasvícenými stalagmity. Vjezd do jeskyně, kde mizí řeka v podzemí je fantastický, jen majitelé brýlý to moc neocení, změna teplot a vlhkosti je dost velká a vše je najednou v mlze.
Další zajímavostí, kderou jsem při čtení o jeskynním komplexu Postojných jeskyní objevil, byl Predjamský hrad. Na fotkách to vypadalo úžasně, dá se říci, že až kýčovitě. Hrad se nachází asi 10km od Podstojných jeskyní ale jedná se o stejný jeskynní komplex. Jedná se o hrad postavený před ústí jeskyně, pro středověk skvěle zařízená obrana.
Hrad je postupně opravován a vybavován sbírkami, dost místností je prázdných, ale to vůbec neubírá hradu na velkoleposti, i když není nijak velký, tak je vnitřek hradu poměrně komplikovaný, právě z důvodů obrany. K obraně hradu se váže pověst o rytíři Erasmovi, který zabil despotu a sám se dal na zboj, ovšem jako Jánošík bohatým bral, aby chudým dával. Erasmus se skrýval na Predjamském hradě celý rok, než byl zabit kvůli zradě – zasypala ho skála, když šel na záchod. Na fotkách je ta pověstmi opředená místnost v pravé horní části jako samostatný objekt. V jeskyních bylo schováno vše, mimo standarního vybavení také konírna a psírna. A nesmí chybět důmyslné opevnění, umožňující obráncům pomalu ustupovat do jeskynního komlexu a v nouzi nejvyšší utéci jeskyněmi na svobodu. Fotografie Predjamského hradu z interiéru a exteriétu jsou zde – Predjamský hrad, fakt skvělá romantika, jen na můj vkus je v některých místnostech až moc vlhko a na chodbách je většinou mech a řasy. Na druhou stranu to má i výhodu, obyvatelé nikdy netrpěli žízní a voda byla zachytávána do kamenných sudů. Vodu jsem ochutnal a byla fakt dobrá, ani mi nepřišla moc minerální
Další výlet, který jsme podnikli byl do Puly – podívat se na zbytky římského kolosea. Cesta přes celou Istrii byla poměrně nudná a v Pule se nám povedlo zaparkovat hned vedle Kolosea. Koloseum bylo pěkné, ale Pula bylo zklamání, tak nějak mi připomínala Pula Benešov – malé historické centrum a kolem socialistická výstavba Fotky z Puly najdete tady – Koloseum v Pule, areálu jsme nebyli, za vstupné mi to nestálo a těžko bych uviděl více než z venku.
Pak však přišel zlatý hřeb cesty z Puly zpět do Kanegry! Vesnička Bale příjemně překvapila, pokud cestujete do Puly, dejte na mou radu: Zapíchněte to v bale, projděte se uličkama, pak si dejte víno a něco k jídlu a až budete skvěle odpočatí, jeďte zpátky a Pule se vyhněte
Bale je skvělá vesnička se spoustou křivolakých a úzkých uliček a to bez turistů! Nevím, jestli jsme měli štěstí nebo je to normální stav, ale v městečku byla pohodová, skoro se dá říci ospalá atmosféra. Místní normálně seděli u stolků, turistům (tedy nám) nic nevnucovali, uličkama pobíhali děti a psy, fakt pohoda a klídek, jak kdyby v Chorvatsku nebyl jedinný turista. Dokonce se nám podařilo v těch uličkách zabloudit a některá místa jsme viděli dvakrát, což ovšem vůbec nebylo na škodu. Fotky z městečka Bale jsou zde – Bale – oáza klidu.
A na závěr ještě pár fotek z Umagu, poslední den dovolené jsme navštívili místní mořský svět a byli jsme, opět, mile překvapeni kvalitou. na těch fotkách to asi není moc poznat, ale bylo to pěkné. Možná i zajímavější než mořský svět v Praze na Výstavišti, asi to bude tím, že v Umagu ty potvůrky mohou přímo lovit z moře? Pár fotek je zde – Mořský svět Umag

Zkouška Sedmimílových bot

Dneska jsem se náhodou pracovně dostal za spolumajitelem firmy, která prodává tzv. Sedmimílové boty. Při rozhovoru přišla řeč i na téma jak se rychle pohybovat a nakonec jsem měl možnost si tuto adrenalinovou zábavu vyzkoušet, tedy adrenalinu sem si moc neužil. První pokusy jak se vlastně na tyto skákací boty připásat a násladně postavit byl zážitek sám o sobě, ale celkem zajímavý pocit je když “stojíte” a koukáte na svět z takové výšky, pružina Vás totiž přizvedne o asi 45cm

Při první zkoušce jsem byl veden doslova za ručičku, ale slovy klasika: “Pár cviků a člověk se do toho dostane” Sice jsem se nepohyboval hodně jistě, ale chodit a lehce popobíhat už mi šlo. Na nějaké skákání a parádičky to tedy rozhodně nebylo, ale dokonce se mi i podařilo vydržet stát na místě a nespadnout, asi již vím, co budu chtít k narozenimám…

Pokud máte někdo zájem mrkněte na stránky: http://www.7milovky.cz a tam se dozvíte vše co potřebujete vědět.

Úschovna fotografií

Určitě jste už někdy řešili, jak se podělit se svý kamarády, příbuznými a přáteli o fotky z dovolených, oslav a jiných význámných i nevýznamných akcí

Já už to samozřejmně mám vyřešené, když mám vlastní stránky a u nich galerii fotek :-) Ale spousta jiných lidí tuto možnost nemá a z tohoto důvodu jsem vytvořil stránky Úschovna fotek, kam si každý kdo se zaregistruje může nahrát svoje fotky a podělit se o ně s ostatními uživateli internetu.

Co úschovna umožňuje:

• nahrávat soubory až do velikosti 6500kB
• maximální rozlišení fotografií je 2450pixelů (větší fotky budou automaticky zmenšeny)
• nahrávání krátkých videí ve formátu avi, mov, mpg
• přehledné dělení fotek do kategorií
• možnost hodnocení fotografií
• vkládání komentářů k jednotlivým souborům

Maximální prostor pro jednoho uživatele je zatím 140MB, do budoucna počítám s navýšením, podle zájmu a požadavků zájemců o vystavení svých amatérských fotografií

Pokud máte tedy zájem o zveřejnění svých fotek tak vstupte do Úschovny fotek

Letecký den Cheb – video

Podařilo se mi, konečně, vytvořit video z Leteckého dne v Chebu, pojal jsem to trochu retro a možná jsem to měl i trochu zkrátit :-) Ale již teď je to dost osekané, protože celé to představení mělo něco kolem 50 minut.

Air Show – Eger, CZ Flying Circus – Last Cavalier – For more funny movies, click here

Sputnik 1 – 50. výročí startu

Před 50. lety dne 4. října 1957 poprvé člověk vystřelil umělé těleso do vesmíru. Povedlo se to soudruhům v SSSR, čímž dost vytřeli svému americkému protějšku zrak. Po této akci se ale v USA rychle probudil další výzkum a po pár letech začalo Rusko za USA ve výzkumu vesmíru zaostávat.
První umělá družice Sputnik 1 byla složená ze dvou polokoulí, vyrobených z hliníkové slitiny, která byla hermeticky uzavřena a ve vnitř se nacházely chemické baterie dva vysílače, které se střídaly ve vysílání, chlazení a čidla teploty a tlaku. Vysílače signál v intervalech od 0,2 do 0,6 sekundy. Nic jiného vlastne družice nedělala, “pouze” letěla a pípala

Pomocí vysílaného signálu se zkoumaly vlastnosti zemské Ionosféry, ale tím si nejsem uplně jistý a američani se prý pokoušely signál dekodovat, jestli neobsahuje nějake špionské informace (což tedy neobsahoval)

Po úspěšném vyzkoušení Sputniku 1, byl dne 3. 11. 1957 (tedy poměrně rychle) vypuštěna další družice se světoznámým psem – Lajkou. Družice již nesla, systém regenerace vzduchu a zásobu potravin, s návratem na zem se ovšem nepočítalo. Možná by nebylo špatné někde vyzkoumat, s kolika “pokusnými objekty” před Gagarinem byl proveden test bez možnosti návratu zpět na zem…

A ještě taková perlička na závěr, SSSR tajilo místo, kde vznik kosmodrom odkud byl vystřelen Sputnik. Ale českým vědců se prý pomocí jednoduché metody za použití globusu a provázku podařilo vypočítat, správnou polohu v startu v Kazašské stepi u města Tjuratam a ne na místě vzdáleném cca 300 km, kde leží město jménem Bajkonur.